Toho dne jsme si přivezli dalšího člena rodiny. Byly jí necelé čtyři měsíce a byla to Mainská Mývalí kočka. U nás doma si vysloužila jméno Mia. Ze začátku k nám byla velmi opatrná a trvalo jí neobvykle dlouho než se rozkoukala. Ale už od počátku jsme věděli že to bude velký mazel. A že se rychle začlení do naší malé smečky. 

Při úmrtí našeho posledního kocoura Medvídka přes noc. Jsme hledali novou kočičku/kocourka.  A štěstí padlo na domácí domácího kocourka černé barvy. Byl to míšenec a byl zvyknout na život v bytě. Dostal jméno kulich. Přivezli jsme ho domu na 5 měsících. Kulich na rozdíl od kocouru předtím měl mnohem víc hraček a žil převážně v domě. Do chvíle kdy jsem ho vypustily poprvé ven, a dodnes si pamatuji jak kolem nás běhal radostí. Díky tomu si sám zvolil cestu že bude hlavně venku. Ale vždy když jsme přišli domu šel s námi a na večer odcházel. Každý ráno nám mňoukal na okně.

V tomto roce jsme si pořídili druhou zcela venkovního kocoura. Jmenoval se Medvěd a byl zrzavý. Jméno vzniklo z toho že Medvídek byl kamarádským bojovníkem. Jako Mourek tak i Medvídek často  využíval dílnu uzpůsobený kočkám. Pamatuji si že byl rád když byl hlazen. A často skákal na klín. 

V tomto roce jsem dostal venkovního kocourka k narozeninám. Jmenoval se Mourek a byl bílo černý. Jako každá kočka měla ráda pozornost, tak i Mourek vždycky když jsem byly venku byl sna mi. Matně si pamatuji  že rád pozoroval jak si venku hrají na písku. Taky si pamatuji jednu hračku se kterou jsem si s ním hrál. Byl to provázek na konci papírová harmonika, a jak si s tím vyhrál. Mourek snad nikdy nemohl dovnitř, jen když venku mrzlo a nebo byl nemocný. Ale určitě mu to vynahradit oddělená dvoupatrová dílna kam mohl neomezeně chodit, a zároveň tam měl zázemí jako doma teplo sucho jídlo, pití a pelíšek